Klokaní a užovkový benzín a zima jak cyp

Je mi zle. Včera večer jsem se vrátil z Německa. Předem bylo rozhodnuto, že pojedeme do Stuttgartu autem. Vyjeli jsme s kolegou (a zároveň šéfem což je nevýhoda) v pondělí ráno.

Kolega (a zároveň šéf), jako vždycky nabral klokaní a užovkový benzín. Co to znamená? Klokaní benzín způsobuje rázové změny ve zrychlení, jehož vektor je rovnoběžný s výslednicí vektorů rychlosti jízdy. Způsobuje silnou akceleraci a spolujezdcem absolutně neočekávané decelerace. Pokaždé, když kdokoli (třeba i v protisměru na dálnici) vyhodí blinkr nebo rozsvítí jakékoli světlo. Někdo tomuto stylu jízdy říká "brzda - plyn". V případě mého kolegy (a šéfa) se ovšem jedná, jak už jsem zmínil, o jízdu "brzda - plyn" v naprosto neočekávatelných situacích. Něco (a může to být opravdu cokoli) se rozsvítí a spolujezdec se rázem opírá čelem o přední sklo. Prokáže-li se, že se brzdilo zbytečně, musí se okamžitě časová ztráta způsobená nesmyslným brzděním dohnat nesmyslným zrychlením, takže je spolujezdec opět poměrně nečekaně vmáčknut hluboko do sedačky. Občas kolega (a šéf) jakoby jen tak testoval své kolegy a spolujezdce zda nespí a radostně brnknul nohou o brzdový pedál, což je velice příjemné a udržuje to hladinu adrenalinku v patřičné úrovni.

Poslední dobou kolega (a šéf) pravidelně klokaní benzín kombinuje pro ještě větší zpestření už tak pestré jízdy užovkovým. Užovkový benzín se projevuje opakujícími se změnami zrychlení kolmo k výslednici směru rychlosti, které jsou v čase proměnné, a mají vzájemně opačný směr. Lidově by se efekt užovkového benzínu dal nazvat "šněrováním". Kolega (a šéf) celý proces "šněrování" započíná téměř maximálním se přiblížením k pomalejšímu vozidlu před sebou. Současně upřeně čučí do zpětných zrcátek a střídavě vypíná a zapíná levý blinkr. S každým zapnutím blinkru rychlým trhnutím volantu najíždí do levého pruhu dálnice, s každým vypnutím znamení o změně směru jízdy mění směr jízdy prudkým trhnutím volantu na druhou stranu, jakoby si proces předjíždění úplně rozmyslel. Jasná strategie, která má za úkol zcela zmást každého soka, blížícího se k nám po dálnici zezadu, v levém pruhu. Až se přední nárazník téměř dotýká auta jedoucího před námi a auto jedoucí za námi je už téměř u našeho vozidla, šněrující kolega (a šéf) neomylně trhne volantem naposledy do levého pruhu a se slovy: "Jenom se neposer!" Nevíš proč ten pičus tak bliká?" A spokojeně předjíždí pomalejší vůz.

Naneštěstí je taková projížďka po německých dálnicích pro mého kolegu (a šéfa) velikým lákadlem. Takovým, že si chce řízení opravdu užít. Proto, když je v Německu občas povolena neomezená rychlost, kolega (a šéf) nabídky využívá. Proto "šněruje" a brzdí a rozjíždí vůz na území BRD ještě dramatičtěji. Za několik mnoho let jsem si na "klokaní a užovkové" palivo celkem zvykl. Taky jsem si zvykl na nulový orientační smysl kolegy (a šéfa), který se s jistotou rovnající se 95% rozhodne vždy zatočit špatně, nebo najet do protisměru, případně zatáčet z pruhu pro rovný směr doleva a podobně. Dokonce jsem si zvykl i na šeroslepost svého kolegy (a šéfa), která se projevuje výraznou intenzifikací všech výše popisovaných projevů řidičského umění mého kolegy (a šéfa) ihned po západu slunce. Cesta do Němec na mne ovšem nastražila další, téměř nečekanou nástrahu. Před časem jsem se tu zmiňoval, že nám do firemní Oktávky táhne přes kastlík před spolujezdcem. Situace se nezlepšila, naopak se ještě zhoršila. Táhne do ní takovým způsobem, že si spolujezdec musí obalit nohy do několika bund a mikin a stejně je mu na kolena zima. Topení nepomáhá, protože potom je všem v autě a to i mému kolegovi (a kurva i šéfovi) hrozné vedro. Upřímně, to topení by nepomohlo ani tak...

Takže se po dálnici řítí nekonečnou rychlostí poměrně sebevědomý řidič - užovka-klokan, na kterého neoprávněně bliká doslova "každý blbec" a vedle něj se klátí zleva doprava a zepředu dozadu postava, nohy zabalené do bund a mikin a jako by nic si čte noviny nebo knihu. Ovšem tentokrát jsem to pěkně odnesl. Když už jsme zatím (čemuž nerozumím) všechny cesty přežili bez nehody, já se raději při té poslední aspoň pěkně nachladil...